Relax na chatičce

12.4. - 17.4.2006

Když mi byla dána nabídka, že bych mohl letošní Velikonoce strávit v příjemné společnosti Sakury na Pejtině chatičce, neváhal jsem ani na chvilku. Jelikož jsem z daleka, musel jsem vyrážet poněkud dříve, nežli zbylé osazenstvo. Přesněji řečeno ve 14 45. Po bezmála 3 hodinách, prostátých a později i proseděných hodinách v autobuse jsem dorazil na Plzeňské Can. Po patřičné dezorientaci jsem dorazil do nádražní budovy. Tam mě již netrpělivě očekávala Pejťa. Po krátkém, leč o to vřelejším přivítání , jsem se dověděl, že dnes s námi na chaloupku pojede pouze a jen Koště… Po několika prokecaných chvilkách se k nám přiklátila Nám již známá dlouhovlasá postava… První, co jsme od něj dověděli, bylo že Pejťa měla opět pravdu a Koště list do pily samozřejmě nazakoupil, a zapomněl na ní… Po patřičném sdělení všech nezbytných zážitků jsme se odebéřali k nástupišti. Na „peróně jsme se dověděli, že autobus, kterým jsme chtěli jet, jede později nežli jsme chtěli, a navíc ne přesně tam kam chceme… Prostě jsme se po poradě odebrali k Nádraží ČD. Tam jsme zjistili, že spoj jede a dokonce i tím správným směrem… Pejťa zde rozšířila okruh potkaných známých od dva skaut. Na obou nádražích jsme potkali „patologa“ a na autobusáku jakéhosi hudebníka… Ve vlaku se toho moc nestalo, když tedy nepočítám, to že Pejťa skoro kvůli fíkusu nevystoupila. Po dlouhé a strastiplné cestě, cestou necestou a hlavně lesem nelesem jsme dorazili k chatičce. Popravdě mě poněkud překvapila a rozveselila svými rozměry krabičky od sirek, ale člověk si zvykne i na šibenici…
Po ubytování jsme zjistili že máme asi 38 vajec. Tudíž jsem nemohl trhat partu a prohlásil, že nějaký také dokoupím. Po pár krásných hrách Bangu a Osadníků, jsme se za zvuku kukající kukačky odebéřali do postelí. Kde jsem se opět rozveselil při pohledu na Kazíka. Po chvilince kafrání jsme si popřáli dobrou noc, já zatáhl růžové záclonky a už se ozývalo pouze spokojené oddechování rušené ještě spokojenějším Koštětovým pochrupáváním.

Musím přiznat, že jsme druhý den nevstávali hned po kuropění. Snídani jsme měli pouze rychlou, protože na nás čekala práce. Těsně před snídaní dorazil Soki. Při snídani ( jak jinak) se Pejťě rozzvonil mobil. Ano práce byla zady. Tedy vyrazili jsme… kam? No přece pro Televizi a pro trubku. Jdeme si takhle podél řeky a v družném hovoru divže nezakopneme o Televizi… Opravdu, Televize a hned za ní trubka… Podivuhodné věci se dějí pod Radyní. PO přinesení věcí se chatička ještě více zaplnila. Dorazili totiž Pejťovic… Další z drobných prací bylo sundání lodičky na řeku… Roztomilé to bylo… Před obědem nám přes promáčenou louku přikvačila Dárzí. Přišla Pejtina chvíle… vlezla tedy na loďku a převezla na druhý břeh… To neznamená, že Pj. Je cháron, žádný mince jsme jí do tlamy nestrkali. Po nutném přivítání začala Dárzí vybalovat, všechny ty těstoviny a jiná chamraď nemohly chybět vajíčka…. Navíc vyndala takovou chytrou bedýnku. Na krabičce ( notebooku) sepisovalo Koště ročníkovku… Odpoledne jsem vyrazil do Šťáhlav na nákup. Musel jsem totiž sehnat ty již zmiňovaná vejce a taky tečku… J Po mém návratu jsme se různě poflakovali po chatičce. Hráli jsme Bang, padali návrhy na Osadníky z Katanu, ale na cihličky a obilíčka bohužel nedošlo. Koště se soustavně snažil psát ročníkovku a konzumovat… Konzumoval vše co bylo po ruce… Mezi všemi těmi hrami proběhla večeře a mi s pomalu chystali na kutě. Dnes jsem měl sdílet lože nejen s Kazíkem, ale dokonce i se Sokim Třetí den, jsme se ihned při snídani zhrozili nad tím, jak nám krásně stoupá voda… Byl to adrenalin. Dnešek byl zajímavý už jenom tím, že měla být Sakurácká schůze a tím že nás s těžkým srdcem musel chtě nechtě opustit Soki.
Jenomže… Sakurácká schůzka se nakonec nekonala, jelikož všichni nemobilní členové ( nedisponující autem) spoléhali na Vlnku ( Vládce náš slunce naše jasné) a ten bohužel nemohl přijet. Tudíž dorazil odpoledne jen a pouze Digi ( ač to skoro stačilo). Když jsme mu šli naproti tak se nám stala taková NEMILÁ VĚC: né že bychom nemilovali psíky, ale když na Vás začne skákat zabahněný pseudo vlkodav ( nebo Baskervil) tak to člověka prostě nepotěší. A, když se to zvíře chlupatý k Vám připojí, tak teprv ne. Po šťastném shledání s Digim jsme se vraceli na chaloupku. Ta potvora byla pořád ještě s námi. Po chvíli přemítání jsme tedy vešli na zahrádku a psík ( čím dál přítulnější )se jal vskočit paní sousedce na zahrádku ( za což mu musí být jistojistě ( a to myslím upřímně) vděčna)) Prostě se chtěl dostat k nám. Naštěstí pro nás byl mezi námi a ním dostatečně veliký a bytelný plot. :-D tak jsme chvíli přemítali co s ním: protože psík se tvářil že by si chtěl zaplovat. Nakonec jsme usoudili, že bude lepší, si ho nevšímat. A nevšímali jsme si ho vskutku dokonale. Tudíž ani nevíme, zdali se vrátil kam patří, nebo zdali si doopravdy zaploval a teď brázdí nějaké moře. To že je Digi z FEL se projevilo hned první večer. ZAPL TELEVIZY… To znamená že se koukal a zbytek osazenstva se nudil… Dnes jsem sdílel lože opět s někým jiným… S Digim… a ten se projevil jako naprostý sobec a sprostě si Kazíka přivlastnil na celou noc…
Čtvrtý den jsme měli jeden z dalších spešl úkolů… Měli jsme jít na šišky… Práce to byla vskutku zajímavá… Sbírat hromady a hromady šišek… Dávali je do pytle a tahali je dolu… kde jsme je zase vysypávali. Akce šišky byla dokončena před obědem. Po obědě jsme se rozhodli ( no spíš já) že půjdeme na Radyni ( s čímž jsem otravoval už pěkně dlouho). A protože vůbec nebylo ošklivo tak jsme vyzbrojení dostatečným množstvím peněz ( co kdybychom NÁHODOU někde zapadli) Cesta byla hezká. Hodnotili jsme domy, který se komu líbí, a který ne ( kupodivu obyvatele to moc nepotěšilo) Na Radyni jsme dorazili těsně před zavíráním, protože jsme měli pořád dost času a šli jsme zkratkami. Hrad nás překvapil, nejen je na něm ohyzdné lešení, ale je na něm dokonce ještě ohyzdnější spousta vysílačů… Trochu jsme se rozhlídli po lesích a okolní krajině. Já trošku nostalgicky vzpomínal na Říši Trollech a všechny ty písně které jsem o tomto kraji slyšel. Poté jsme se na Hradě párkrát vyfotili a Digi nafotil spousty satelitů a jali jsme se slézat dolů. Ano musím přiznat, že nás lákala krčma u Radouše ale byli jsme silní a překonali jsme to. Cestou na skály, nás potkali jacísi cyklisti, a ptali se nás na cestu kamsi… Když jsme jim odpověděli, že sami vůbec nevíme kam jdem tak zakroutili nevěřícně hlavami a odfrčeli po stezce. Na skalách jsme si chvilku hráli na kamzíky. A zase se fotilo… Ze skalek jsme se lesem nelesem vrhl za voláním výčepu. Tedy spíš pivnice, která se nám tolik líbila, když jsme kol kolem ní procházeli. Cestou jsme ještě volali Berušce, ale ta opět kdesi pařila, tudíž se s námi nemohla sejít. Tak jsme se museli ( s těžkým srdcem) odebéřat do hostince bez jejího milého úsměvu. Po pár krásných chvílích strávených v družném rozhovoru jsme vyrazili domů ( směr chaloupka) No vyrazili… ještě jsme se stavili na houpačkách, což bylo taktéž zajímavé J … Digi byl celý večer natěšen na Spidermana… Naštěstí pro nás, bohužel pro něj jsme nesdíleli jeho nadšení. To znamená, že chvíli poté co začal film, jsme se pomalu začali trousit do postýlek… Na druhý den jsme měli další spešl úkoly… Doplnit zásoby dřeva… a pohostit Berušku, která nám slíbila, že se u nás zastaví :-)
Tak jsme v průběhu dne stále pobíhali hore dole, až se nám zdálo, že je toho dost… Dříví se pořezalo, šišky uklidili. Chvíli po obědě nastala smutná, téměř slzavá chvíle, kdy jsme se museli rozloučit s Dárzí a Koštětem… Bylo to těžké, ale nějak jsme to zvládli. Mezi řezáním a uklízením nám dorazila naše Nejmilejší červená sestra Beruška… Ta nám do všeho povídala, vykládala a troubila… Prostě jsme byli rádi, že k nám dorazila. Po večeři jsme vyrazili na potlach do hospůdky. Dnes nás vedla Beruška… Tudíž jsme ve Zplzenci zostali poněkud déle… a poté jsme se vydali pomalu na chatičku… začala na nás pomalu padat nostalgie, z toho, že už druhý den budeme nuceni udělat chatičce pá pá… po příchodu na chatičku jsem si počal balit svých pár švestek a odstěhoval se (po řádnem rozloučení s Kazikem) a vrzajícího Digiho… Ráno jsme ještě společně posnídali Pejtinu Tečku nad všechny tečky a já pomalu vyrazil… S těžkým srdcem a pláčem v očích jsem opouštěl tento krásný kraj a tuhle ještě krásnější chatičku.

Musím ještě dodat, že jsme si žili po celou dobu jako prasata v žitě, protože byl vyvinut nový systém vaření. Každý měl jeden den na starosti. Tudíž jsme měli pejtinu placičky, koštětovo knedle, digiho párky, můj kus kus, draziin smažený sýr, Sokiho koláče a spoustu spoustu dalších dobrot. S potěšením mohu ještě říci že všechna vejce se snědla a Koštěti z jeho věčného uzeného také mnoho nezbylo.

Někdy během pobytu se Digimu a Koštěti odněkud podařilo někde splašit Lesní roh a hasičskou trubku. Založili jsme skupinu Jeleni. Ve složení Koště/Digi trubka a já lesní roh bohužel jsme nedokázali přesvědčit žádnou ze sličných dívek aby nám k tomu zpívali…

Celá akce byla povedená a všichni jistojistě doufáme že se napřesrok opět sejdeme…

Ps: FFFffffffffíkus :-)

Elvis