Sakura Silvestr

29.12.2005 - 1.1.2006

Účast: Pejťa, Digi, Darzí, Vlnka, Koště, Sissi, Přeslička

Den: 28.12.2005, čas: 17:13, místo: copajávim (= každý někde jinde)

A co se nestalo… Již 28.12.2005 jsme jasně věděli, že na oslavu nadcházejícího roku opravdu pojedeme. Každého z nás v tom utvrdil dopis, který jsme otevřeli v magických 17:13, v němž byly různorodé instrukce (=kam?, v kolik?, s kým?, za co?, proč?,…).

Den: 29.12.2005, čas: dle instrukcí, místo: nádraží – polární stezky - klubovna

V den slavného odjezdu do neznámých končin se samostatně utvořily 3 skupinky:
Skupina č.1 (vyráželi jsme chudáčci jako první): Darzí+Digi
Skupina č.2: Koště (který si vytvořil vlastní grupu v jednom člověku)
Skupina č.3: Přeslička+Sissi (cestou získaly obdiv místních za svoji chrabrost a výdrž v „letním“ počasí)
Pro úplnost Vám přiblížím jednu z nejtěžších polárních stezek na Rokycansku, která se převážně týkala odvážné dvojice ze skupiny č.1. Nás dva nemohlo potkat nic jiného, než cesta psanců (nejspíš jsme si znepřátelili bohy jménem Teplo, Sucho, Bezvětří). A tak jsme s vypětím všech sil prošlapávali romanticky zasněženou krajinu, kde se v nejlepším případě sníh vyšplhal do úrovně „pouhých“ 20 cm. Bylo to krásné. Nebyli jsme osamocení, pořád s námi byl náš kamarád - sníh, ten božský podrazák sníh! Klimatické podmínky připomínaly řiť ledního medvěda, ale nám přes to všechno nezmizel přimrzlý úsměv na rtech.
Když nadešla chvíle odeslání Short Message Service (=SMS), jež měla obsahovat srozumitelné udání polohy v prostoru, napadlo nás pouze toto: „Jsme ve velké bílé lesní pr*eli/zadku“. Nasvědčovala tomu především skutečnost, kdy jsme nepotkávali nic jiného než sníh a eskymáky.
Cestou jsme získali potřebné indicie k úspěšnému nalezení benzínky. Zde na nás čekala příjemná paní, která nám výměnou za (v té době již otřepané heslo) „Změna je život“, poskytla návod na další cestu. Naší turistickou značkou se stali sněhuláci. A nebyli to obyčejní sněhuláci, protože v jedné ze tří koulí měli zaraženou větvičku, jež představovala šipku.
K našemu nepředstíranému překvapení jsme „sněhuláčí stezkou“ prošli v krátkém čase a na jejím konci nás čekala útulná klubovna, plná Pejti, Vlnky a Koštěte. Ale dlouho jsme s nimi nepobyli, protože naše touha po teplém jídle byla silnější a tak se členové skup. č.1 vydali do blízkého restauračního zařízení na oběd/večeři.Tam jsme pojedli i s Přesličkou a Sissi.
Na večer nás Pejťa donutila k progresivnímu myšlení ohledně kmene a roverských akcí. Většina řekla to, co chtěla (v onom zápalu někteří řekli i to, co nechtěli). Nálada se poté zvolnila a pomalu, ale jistě jsme se ukládali ke spánku.

Den: 30.12.2005, velitelský čas: někdy po ránu, místo: klubovna v Dobřívi

Aktivita tohoto dne začala bezkonkurenční záchranou princezny, kdy byly po okolí papíry a celá hra byla formou pohybového gamebooku (skvělý nápad – i když to máte z MOA). Dejte, ale pozor a nechtějte princezně zkoušet vytrhnout potřebný zub, mrcha mi kousla.
Poté jsme si zahráli pár vyvedených psychoher a zjistili jsme, že Vlnka umí perfektně používat geometrické znalosti k popsání obrázku.
K večer jsme vytvářeli síť našich zážitků. Zavzpomínali jsme na všechny společné okamžiky a vytvářeli provázkovou pavučinu. Házeli jsme po sobě klubko s drželi si své spojení s ostatními na základě vyřčeného zážitku. K pavoučí dokonalosti by nám sice něco chybělo, ale přesto se nám to líbilo.
Vyrazili jsme také ven a projevili jsme se ve světle násilníků při „Buldocích“. Také jsme si zahráli nějaké vlčácké hry, které se velice vyvedly. (Mimochodem s tím přišla Sissi, takže velké + pro ni).
Mezitím se setmělo a vykoukly hvězdy. Co tedy udělají zvídaví roveři? No přeci vyrazí hledat souhvězdí. Kasiopea a Orion zaměřen, avšak Vozy nám nějak unikaly.

Den D: 31.12.2005, čas: hodiny H, místo: klubovna a okolí

Hned po snídani jsme projevili aktivitu v touze střelit „pana Veverku“ vzduchovkou. Jenže vzduchovka ne a ne vystřelit. Ona byla jakási neprůchodná, takže jsme se přesunuli dovnitř a lubrikovali a přiráželi drátem do hlavně tak dlouho, dokud diabolky nevypadly. Právě u této nevinné činnosti se rozvíjela lechtivá debata z rčení: „Hledám dolík pro svůj kolík“. Hlavními aktéry celé veselé taškařice se stala Pejťa s Digim, toho ale zdárně vystřídal Koště, který se i dopracoval k očekávanému konci. Ačkoliv se zdálo, že vzduchovka již nebude dělat žádné potíže, opak se stal pravdou.
Případ „kolík versus dolík“ jsme ukončili a šli se raději kochat pohledem na místní krajinu. Bylo tam krásně. Ptáci řvali, kytky smrděly, vzduch byl nějaký otrávený… (ehm, to jsem si nějak spletla s létem, tak tedy znovu…).
Ptáci (již) žádní, kytky pod sněhem, les pod sněhem, kapalná voda pod ledem, Hejkal pod drnem.. Prošli jsme skrz Vimberk ve formaci „smrad“ (= táhli jsme se beze spěchu široko daleko) a hojně jsme využívali našich nových vysílaček Cobra 725MT. Mezitím jsme se vyfotili u skautské lilie ve skále, vhodili Sissi do sněhové nadílky a poté se i vrátili nazpět do našeho doupěte.
Ale to bychom nebyli skauti, abychom si nevymysleli nějakou pakárnu. A tak jsme začali zadělávat na silvestrovské palačinky, kdy jsme po dlouhých hodinách usoudili, že teplota plynového vařiče je poněkud stálejší, než v kamnech. Placky postupně přibývaly, džem ubýval a pařba Osadníků neustávala. Do toho se k nám přidal i Méďa, který s námi hovořil díky levnému tarifu a přestože s námi na Silva nejel, tak měl spoustu chytrých řečí, na čež jsme mu všichni jeho neúčast odpustili.
Poté nám Pejťa oznámila, že se vyskytl problém a Vlnka s Koštětem odjeli. Když se vrátili, tak s sebou nepřivezli tu slečnu v krátké sukni, kterou potkali, nýbrž baterie do přehrávače. Spustila se muzika, lenoši sebou cukali v rytmu hudby v leže a stejně jako minulý rok někdo zařval, že se zvedáme a jdeme slavit ven.

Den: 1.1.2006, čas: 00:00:01, místo: 8m od klubovny

Vytáhli jsme šampáňo, prskavky, petardu „Tlustou Bertu“ a šlo se. Jako každý rok se špunt z lahve vypotácel se značným zpožděním a „Tlustá Berta“ rezignovala (přesto ještě ten den zamířila k nebesům), ale i tak to byla skvělá svérázná oslava. Poté jsme šli do hajan.
Ráno jsme začali generálním úklidem a následně jsme uklizený příbytek předali Radarovi. Též jsme se rozhodli, že vyzkoušíme reakce jednoho z našich vůdců ze střediska a vyrazili jsme na Žďár podškrábnout svůj kmen do místní vrcholové knihy. Toť jsme také učinili.
Veselí, trošku unavení, jsme dorazili do skvělého města Plzeň a rozešli se každý svým směrem.

Poznámky k akci:
Neměli jsme elektřinu ani pitnou vodu a tak jsme vařili z těsta (tj.: ten čistší sníh v okolí).
Akce se přes některé neshody vydařila.
Spousta lidiček z kmene nám tam scházela, takže koukejte přístě jet s námi !!!

P.S.: Mnoho díků organizátorům!!!

Darzí