|
Jako obvykle jsme se v neobvyklou hodinu sešli v hojném počtu na nádraží a to v 7:45 v počtu sedm kusů alias Já – Méďa, Koště, Pejťa, Darzí, Přeslička, Barvička a Hejkal. Pořídila se jízdenka někam směrem na Hradec a tam, chápete, a jelo se. Přijeli jsme, vyskákali a vydali se cestou necestou na tábořiště okolo rybníka zamrzlého, až do Lisova, kde jsme shledali, že Šebestojc jsou nepřítomni a tudíž je nebudeme moci pozdravit. Naše cesta se dále ubírala k tábořišti, kolem pískovny, kde na zimní období bylo celkem rušno. Dorazili jsme na tábořiště a jali se něco dělat: Ti zdatnější šli vytahovat tyče na týpko s tý hromady, čemu se říká určitě nějak jinak než hromada, ale v téhle chvíli autora nic závratnějšího nenapadlo, a ti méně zdatnější se jali vzít ty vytahaný tyče a odtáhnout je na místo stavby.
Mezitím se odněkud přiřítilo naše erární oddílové auto (Vlnkova Sierra) plné Digiho i Vlnky a spousty užitečných, ale vesměs nepodstatných blbostí. Vyházeli jsme věci z auta a šli stavět obydlí, ale netušili jsme, že bude problematické skloubit dva způsoby stavby týpka, až se nám to společnými silami asi na popáté podařilo. Pak jsme se rozutekli každý po svém, někdo sázel stromeček, někdo jej zdobil, jiní šli na dřevo, jiní dělali ohniště atd. To už byla tma, tak jsme se nasáčkovali dovnitř, rozdělali oheň, že to ale byla makačka, posedali kolem a opékali něco, co bylo někým nazváno párky. Já osobně bych tomu tak honosný název nedal, no ale co. Večer jsme zpestřovali organizačními debatami k maškaráku a spoustě dalších zajímavých věcí. Pak se zalezlo do spacáků, a šlo to všechno spát a pokud si někdo myslí-te, že víte, co to znamená klepat kosu, tak vám radostně oznamuji, že vo tom nemáte vůbec šajnu, protože až tam jsme pochopili, že doteď nám bylo všude jen horko.
Po ránu se moje maličkost zvedla, že rozdělá to, co nám během noci zhaslo a co nazýváme ohněm. No jo, ale vono to né a né čapnout, museli jsme to přes půl hodiny s “Pepou“ přemlouvat, než jsme to společnými silami překecali, aby to teda hořelo. Pak když většina kolem jedenáctý, až na vyjímky, vylezla, se šlo trochu na dřevo, pak na jídlo (opustila nás nemocná Barvička), což byla snídaně
v poledne, takže jste asi pochopili, že jsme s jídlem měli trochu skluza. Potom to s námi bylo strašně složitý, pač někdo šel tam, někdo zas jinam, ale nikdo neví kam, teda alespoň já ne, to ale neva, protože pak nějakym záhadnym způsobem se stalo, že jsme se v týpku vši potkali, aby nám Vlnka s Digim a Hejkym mohli oznámit, že jdou k Jardovi. Tak šli a ten náš zbytek se sebral, šel se někam kolem projít. Takže jsme bloudili lesem, až nás napadlo se vrátit. Tak jsme odbočili doprava a zahráli si takovou hru: pokaždé, když jsme potkali rozcestí, jsme šli doprava a na dalšim dolů z kopce, doprava, dolů, atd., až jsme dorazili k potoku, jenž jsme přebrodili suchou botou, mokrou nohou,a došli po potoce do tábora, kde jsme byli sami, pak jen ve dvou, já a Pejťa, pak dorazila Přeslička a my, tedy já jsem měl hlada a je dvě jsem přesvědčil o tom, že mají taky hlad. Tak jsme šli dělat poblívku gulášovou, tedy spíš to byla voda s příchuti polívky, ale výborná. V tom všichni dorazili, dojedly se buřty a chlebíčky jsme načali – byla jich spousta. Pak jsme debatovali, někteří u toho, už bylo k večeru, spali a jedli a spali. A byla tam zas ta zima jak včera, takže ze spacáku se nám nechtělo.
Pak kolem jedenáctý někteří opravdu spali, a když se přiblížila silvestrovská dvanáctá hodina, asi dvacet minut do nového roku, tak někdo nespící zařval – BUDÍČEK, VSTÁVÁME, ti spící nadskočili, začali pronášet něco ve stylu, že Novej rok bude i příště atd. Pak jsme se všichni sebrali a šli k autu, naskládali se do něho v počtu 8 a to 2 vepředu, 2 v kufru a 4 na zadních sedačkách. Vyjeli jsme a už v první zatáčce se auto zahrabalo, tak jsme vyskákali a tlačili a tlačili a tlačili, pak jsme vytlačili a dojeli na pískovnu, vyskákali a měli jsme asi 3 minuty do půlnoci, tak jsme vytasili prskavky a prskali. Pak bouchnul šampus, připilo se, popřálo Šťastného nového roku, udělalo se pár fotek, jelo nazpět a šlo se spát.
Třetí den ráno jsme vstávali o něco rychleji a pomalu, ale jistě, jsme začali sklízet tee-pee, balit, likvidovat zbytek dříví a zásob jídla. Nakládali jsme věci do auta, které čekalo v zatáčce, aby vůbec mohlo odjet, pak se do něj naskládali i Vlnka jako řidič, Digi, Přeslička a Pejťa a odjeli. Zbytek se vracel dolů na tábořiště, aby mohli odejít na vlak. Cestou jsme s sebou vzali malej pařízek, kolem 100 kg, a skutáleli ho na tábořiště skrz paseku a rigoly a množství posekaných stromů. Dole jsme jej umístili k dřevu, sbalili jsme si své saky paky a vydali se na cestu k nádraží. Cestou jsme míjeli množství malebných domků a chatiček, až jsme došli k vláčku. Počkali jsme, až přijede, naskákali dovnitř a odfrčeli domů, kde jsme se v dobrém rozloučili a skončili naši výpravu.
Méďa, převzato z odd. časopisu Šaginapi 70. oddílu Zálesák
|
