Roverconnection - kultura

3.-5. června 2005

První červnový víkend jsme se úspěšně zapojili do ambiciózního projektu řídících center roveringu v Čechách a na Moravě. Pod heslem RoverConnection se skrývá záměr propojit a obohatit činnost věkově starších skautských uskupení v naší organizaci a nutno říci, že i my, kteří starostlivě a se zaujetím hledíme k nejasným zítřkům skautského hnutí u nás, tuto akci kvitujeme s nadějným očekáváním.

Náš plán byl jednoduchý. V průběhu víkendové výpravy poznat další roverský kmen a program akce vystavět na klasické turistice po domácích hradech a domovech celebrit.

Společná akce družiny RS Tučňáci a části plzeňské RK Sakury vystupující pod pracovním názvem Nežádoucí účinky, započala v sobotu ráno ve středověké vesnici Řeporyje u Prahy, za občasných přeháněk a v dobrém rozmaru po úspěšném setkání obou skupin. Slibovaný středověký skanzen se ukázal býti menším a liduprázdnějším než na obrázku, jakoby všichni domorodci před podezřelou skupinou obáglovaných návštěvníků předčasně utekli do nějaké odlehlé refugiální lokality. S pocity nevítaných nájezdníků jsme jedinému zbylému obyvateli zaplatili vstupní berni a zhlédli veškeré dostupné atrakce v osadě, a to včetně dřevěného prasete a živé kozy. Pobyt v Řepoře jsme prodloužili o chutný oběd z vlastních zdrojů, sérii vypečených her a debatu nad dalším směrem postupu.

O tom, že jsme se nakonec vydali na Okoř, rozhodla drobná mince (i když jsme si původně chtěli hodit kočkou) a možnosti Českých drah. Přesun skrze Prahu vesele uběhl při hře „Kolik vagonů metra znáš, tolikrát jsi cestujícím“. S pomocí podrobného dopravního značení – zvláště jedna značka se objevovala skutečně všude – jsme k Okoři dorazili pěšky za krásného počasí kolem šesté hodiny večerní a po několika partiích Bangu! vyhledali za obydlenou oblastí vkusné a přívětivé místo k přenocování. Vyprávění strašidelných příběhů u ohníčku se tentokráte zvrhlo k vykonstruování prazvláštního modelu zaručeně existujících placatých nočních duchů, přímo kopírujících povrch země a nutících své zmanipulované oběti k vraždám a skokům rozkročmo na pařez.

Zatímco někteří účastníci výpravy tu noc v transu ani oka nezamhouřili, někteří byli vzbuzeni lomozem expresu v 6.15 (neboť koleje ležely co bys kamenem přehodil), většina se za tichého pochrupování vyspala do své přirozené individuální barvy. V neděli dopoledne jsme konečně navštívili hrad Okoř a splnili tak další část našeho proklamovaného programu. Pohled na zbytky fortifikací byl téměř tak impozantní jako realistické znázornění funkce prevetu, okázale rozpláclé na skále pod ním. Ale nic netrvá věčně a tak se ke konci chýlila i naše výprava. A nebyli bychom Sakuřáci ani Tučňáci, kdybychom do našeho panoptika celebrit spatřených během víkendu nezařadili dalšího zástupce, tentokráte muzikanta, buržoazního bohéma a ikonu české pop-music Petra Hapku. Nahradil nám tak částečně nevydařenou návštěvu u Jirky Krampola. A tak jsme kolem jeho vkusného příbytku pouze projeli. Koště tím byl tak uchvácen, že v jedné z ostřejších zatáček autobusu, předvedl ukázkový náraz mouchy o sklo. Naštěstí nenabral dostatečnou rychlost, kterou by ono boční okno rozbil.

Odpolední rozloučení se souputníky z Účinků bylo tklivé a jistě ne dlouhodobé. Výprava se nad očekávání vydařila a my nyní radostněji hledíme ke světlým zítřkům. Takť praví ten, kterýž svědectví o tom vydává.

Na motivy Woodyho (z RS Tučňáci)

lehce poupraveno - Dz

účast: Darzí, Koště, Pejťa + Tučňáci: Čiko, Mrňous, Woody