Jak už to tak bývá, sešlo se pár lidí z našeho kmene (tj. Darzí, Méďa, Koště, Sissi), abychom se zúčastnili tolik opěvované akce. Nikdo z nás si neuvědomil do čeho jde, ale pravdou zůstává, že nikdo nelitoval..

Pátek
22:00
Počátek všeho se začal rozjíždět až na nádraží, kde jsme se všichni slézali jak "švábi na pivo". Jízda vlakem probíhala vcelku obyčejně, až na Méďu, který se rozhodně nenudil. Ája nám všem vzkázala, že máme od mužské polovičky organizátorů za úkol zjistit, co nejvíce informací od průvodčí. Méďa se nějakým neznámým způsobem dozvěděl snad i obvod palce. Akorát nikomu nechtěl prozradit, co všechno zjistil.

Sobota
00:00
Dorazili jsme na místo, čili do Blížejova, kde už nás vyhlížela sebranka našich "orgoušů". Zde jsme se za klesajících stupňů mrazu rozdělili do několika skupin po čtyřech roverech. Každá nesla i své jméno (bohužel si ani na jedno nevzpomenu). A tak jsme se vydali do Horšovského Týna. Cestou nás doprovázel sibiřský vítr, jemný deštík a v neposlední řadě štiplavý mráz.. I přesto jsme při chůzi debatovali a shodovali se na několika úkolech (mimo jiné: oblíbená filmová postava, nejdůležitější vlastnosti vůdce..)Po 6-kilometrové procházce jsme se dopravili až do školy, která nám posloužila jako ubytovna. Sotva jsme si odhodili bágly, už se k nám hrnul Hejky s jediným cílem - vysvětlit nám pravidla hry. Zvolili se dva vedoucí jednotlivých klanů tří barev (modří, bílí, červení).. Hádky mezi klany měly negativní vliv na chod města a tak bylo potřeba zvolit nového patrona Horšovského Týna. Nejprve se bojovalo o nadvládu v jednotlivých ulicích města. Herní plán představoval uličky a náměstí, přičemž každý špendlík zabodnutý v ulici znamenal větší moc pro určitý klan.

01:00
Komplikace se objevily v získávání špendlíků. Základ byl hod kostkou. V případě, že padlo sudé číslo jsme museli "pouze" najít papír se špendlíky a s jedním se vrátit a posléze ho zabodnout do ulice. Avšak, když nám padlo číslo liché nastal pro nás daleko těžší úkol. Vylosovali jsme si tenký papírek s textem. Kvůli kterému jsme museli najít správnou informační plaketu s určitou historií města a zjistit, jaká část z tvrzení je smyšlená a nahlásit správné znění. Až po této zákeřné zkoušce zraku (v temných uličkách bez baterky to nebylo zrovna jednoduché) jsme mohli protáhnout své nožky v nočním běhu pro špendlík. V plánu se objevila i vychytávka, kterou se dal špendlík z ulice vystrnadit. To jest, obklič svými špendlíky soupeřův a za chvíli bude pryč. V průběhu hry nebylo účastníka, kterému byla zima. Běhali jsme rychleji než pro jídlo a sem tam jsme zkoušeli i taktizovat, jestli úspěšně - posoudili soupeři.

04:00
Po velké řežbě v přesouvání špendlíků hra (bohužel) skončila a my jsme se odebrali ke vchodovým dveřím základky. Ačkoliv nás lehce bolely nožky, každý organizátor nás upozornil, že nemá smysl si lehat, jelikož volba patrona ještě zdaleka není u konce. Z vítězných klanů (tj. bílí a červení) se vybrali dva zástupci, kteří se měli utkat v souboji o titul patrona H.T. Málokdo to čekal, avšak volba se tak trošku zvrhla v sesterský souboj. Byly zvoleny Darzí a Rikki.

04:45
Přesunuli jsme se do zdánlivě opuštěného kláštera, kde na nás čekal více než tajemný pohled. Před námi se rozprostíral půlkruh svící, tajemné světlo, zvláštní atmosféra. Každý z nás si našel svojí svíčku podle barvy klanu a souboj začal. Kněžský chorál se ozýval odněkud z hlouby kláštera. "Velká rada" přestoupila před uchazeče o vládu nad městem. Začala první zkouška ve které musely obě adeptky, co nejlépe obhájit svoji možnou nadcházející vládu a to pouhými slovy. Poté nastala chvíle, kdy se střetla jejich fyzická síla osobnosti. Každá z nich musela, co nejdéle udržet v rozpažení těžké cihly. V této části zvítězila Rikki a to o pouhých deset sekund. Poslední střetnutí nastalo v oblasti logiky. Z množství svíček mohla každá sfouknout kolik chtěla, avšak vždy maximálně dvojnásobek, než soupeřka. Cílem bylo sfouknout poslední. Zde vyhrála Darzí. Nastal okamžik pravdy. Jednotlivě jsme odcházeli do úzké uličky, kde mohl každý z nás hlasovat pro svého oblíbence. Po dramatické pauze se ozvalo s úst představených konečný verdikt. Patronem se stala Rikki. Byl jí předán dekret opravňující ji k vládě nad H.T.

06:30
A tak byl zvolen patron a my jsme zalehli rychleji než medvědi k zimnímu spánku.

12:00
Pár silnějších jedinců vstává s úmyslem pomoci při úklidu města. Ostatní odmítají ze svých spacáků vylézt. Poté, co se úklidová četa vrátila už některé vyhnal hlad a tak jsme se pomalu, ale jistě probouzeli do svěžího poledne.

12:45
Bylo nám oznámeno, že se během 15 minut půjde ven. Každý si vzal tužku, papír a jednu věc, která pro něj něco znamená, ale byl by ochotný se jí vzdát. Bylo to těžké rozhodování. Poté jsme vyrazili na cestu, která byla neustále křižována sněhovými koulemi. Došli jsme k jakémusi poutnímu místu, kde stál nepoužívaný kostel. Zde jsme všichni obětovali naše cennosti do krabice. Kdo chtěl, mohl přidat i nějaké své moudro či poslání- cokoliv nás napadlo. Celý poklad byl uzavřen do igelitového pytle, obvázán a ukryt pod zem.

14:30
Hrajeme trojnožku. Záhy se několik odvážlivců pokouší vyšplhat po římsách k okýnku, aby nám poreferovali, jak to vevnitř vypadá. Kuklič nám pohled z onoho okýnka dokonce vyfotil (držel se tam dlouho). Poté jsme se znovu vydali nazpátek do H.T.

16:30
Došli jsme na rozcestí, kde jsme se hromadně rozhodli, že se půjdeme podívat na sbírku kytar. Bylo jich tam víc než moc a stálo to za to. Chlapík, který všechny kytary vlastnil nám poutavě povídal o jejich minulosti. Zvláštní bylo, že měl zálibu hlavně v tzv. Jolanách, ale proč ne ...

17:30
Ačkoliv se nám nechtělo odcházet, odebrali jsme se do naší noclehárny, kde zavládnul hodinkový veget. Za zvuku kytar, hlasitého štěbetání a všudepřítomných povalečů a spáčů jsme strávili čas zaslouženého odpočinku.

19:00
Bereme si naše půllitry a jdeme na koncert. Cestou nám Kuklič namluvil, že jméno skupiny zní: "Čím víc, tím líp". Dorazili jsme do místního kulturáku, kde se každému naplnila sklenice. Čím? No přeci limonádou! A začalo se hrát, tancovat a bavit se, co to dá. Po nějaké chvíli se nás skupina zeptala, jestli vůbec víme, jak se jmenují, když jsme sborově zařvali "Čím víc, tím líp" dívali se chvilku divně. Záhy jsme pochopili proč. Jejich jméno znělo malinko jinak – No Exit. Dozvěděli jsme se správný název a pařili dál.

20:00
Nastala drobná pauza, kdy se všichni účastnili pijácké štafety v limonádě. Někteří jedinci málem zvraceli, jiní na toalety rovnou odběhli. Tak nebo tak se pokračovalo v koncertu.

20:30
Poslední limonádové bublinky zmizeli a všichni bez přestávky tancujeme.

21:45
Ačkoliv jsme si vyžádali přídavek, koncert končí. Pomáháme jim uklidit aparaturu a zevlujeme.

22:30
Vše uklizeno a jde se co? Hrát fotbálek! Tělocvičnu v naší škole jsme skvěle využili nejen k fotbalu, ale i k testům důvěry (Pavel na vás pustil z výšky kruhy a zastavil je těsně před nosem) a samozřejmě si nikdo nenechal ujít Kukličovo akrobatické číslo. Nikdo mimo něj by si netroufl ručkovat po trubkách od topení, hrát si na tarzana a přerostlou holubičku na bradlech. Přesto si od nás vysloužil obdiv a moře smíchu.

Neděle
01:30
Několik nadšenců hraje na schovávanou v temných chodbách školy a zbytek jde spinkat.

10:00
Občas někdo vstal nebo se ve spacáku alespoň pootočil. Začali jsme si pomalinku balit věci. Okolo poledne už jsme všichni svorně čekali na vlak, vzpomínali na úžasnou akci a těšili se na postýlku.

Darzí