Studánkový výlet v Brdech

25.8.2005

Jelikož jsme stvoření družná a lesomilná (nemluvě o tom, že se rádi vozíme vlnkovou Sierrou), rozhodli jsme se vyrazit ke konci prázdnin (tuším 25.8.) na výlet – ještě si užít trochu toho sluníčka a volnosti, než nás zavřou do školy. A když se naskytla příležitost navštívit pověstnou „babi z Jinec“ nebylo co řešit a vyrazilo se do Brd! Ale aby to nebylo jen tak, zvolili jsme si cíl – totiž najít tam neudržovanou studánku, kterou bychom vyčistili a opravili v rámci eko-projektu pro roverconnection. A protože lákadel bylo spoustu, byla účast víc než hojná. O splnění cíle téměř nikdo nepochyboval, všichni jsme bezmezně důvěřovali Vlnkovi a jeho tajnému informátorovi (kterej nakonec nebyl až tak tajnej, ale co bylo horší, nebyl ani informovanej;o).

Sraz byl na Světovaru u benzínky tak akorát, aby se všichni stačili vyspat a nasnídat…bohužel někdo to přesto nestihl….no jistě, Rodina Haisů dorazila jako obvykle poněkud později. To nás ale nemohlo rozladit, vždyť společný nepřítel stmeluje kolektiv….grrrrr! A tak se stalo, že jsme naskákali do dvou čtyřkolých samohybů a vyrazili k našemu vysněnému cíli. Cesta ubíhala rychle, přesto, že dosah vysílaček nebyl optimální. Když jsme dorazili do Jinec (pro negramoty do Jinců), všem se rozzářila očka. Vždyť o této obci jsme slyšeli již tolik poutavých historek. Nakonec jsme našli i zmíněného informátora. Vypadal sice jak vyvoraná myš, ale po sérii nejasných indicií nás vyslal k naší vysněné studánce. Plni optimismu jsme vyrazili a s mapou v ruce se vyškrábali na blízký kopec. Tam už na nás čekala pěkná cesta, která nás dovedla až na místo. Pravda, studánka tam byla, ale když pomineme, že střešní krytina byla neodborně přibita, byla studánka v perfektním stavu. To jistě potěší žíznivého turistu, ale už méně nás…co je to za spravedlnost, tu studánku jsme měli přece opravit my…Zřejmě pod dojmem serióznosti našeho informátora jsme nabyli přesvědčení, že to je jiná studánka a ta naše zanedbaná nás čeká ještě kousek dál. Nuže procházka to byla pěkná (vysíleni jsme museli i posvačit), ale když jsme se zjevili na silnici, která podle mých výpočtů (?) měla být někde o pár kilometrů dál, pochopili jsme, že jiná studánka už tam prostě není. Vyrazili jsme tedy zpět a poslední šancí byl potůček, který nám nerozvážně zkřížil cestu. Než bys řekl švec, zahučeli jsme do mlází a systematicky postupovali k prameni….a našli. Problém byl v tom, že jsme opět nebyli první. Pramen napájel malé vodní dílo a u něj se rozkládala ještě menší trampská osada. Další krásné místo, které nám bylo na prd!

Tímto okamžikem u nás informátor pozbyl veškerou důvěru a podnikli jsme poslední zoufalý pokus – spolehli jsme se na mapu a vydali se k nejbližšímu prameni, který v ní byl vyznačen. Nevěřili byste, jak snadno se dá ztratit na jedné lesní cestě….ale nakonec, po usilovném hledání studánky i sebe samých navzájem, jsme pramen našli, ale někdo nám zase vypálil rybník…totiž studánku;o)…i když ani ne tak vypálil, jako opravil. Tím naše odhodlání definitivně zmizelo. Zvolili jsme tedy alespoň náhradní cíl a tím bylo dobytí vrcholu Plešivec. Cesta už nám neubíhala tak svižně, jako předtím, protože nás zdržovaly drzé houby, které se ani trošku nesnažily schovat. Na výhlídku na Plešivci jsme tedy dorazili již notně obtěžkáni praktickými polyetylenovými taškami plnými hub…..a že to byly kapitální kousky. Jen Vlnka občas sebral cosi, co se dalo za houbu považovat jen s velkou dávkou fantazie. Ale co, babi z Jinec bude jistě ráda za každý úlovek…no nechejte to v tom lese za ty prachy…

Na Plešivci bylo nádherně. Krásný výhled do kraje, kvetoucí vřesy, zkroucené borovice sklánějící se nad propastí…celou krajinu jsme měli jako na dlani. Moc se nám tam odsaď nechtělo, ale čas se nachyloval a bylo třeba se vydat na zpáteční cestu domů. Tak zase někdy ahoj, plešatej kamaráde.

Co napsat závěrem. Babičku z Jinec jsme sice nevočíhli (proto dodnes stále nevíme, zda opravdu existuje), studánku, která by si zasloužila naši péči jsme taky nenašli, ale přesto jsme se vraceli se skvělou náladou, spoustou trhlejch zážitků, příjemně unavení a s taškama plnejma hub! Někdo jel sice kratší cestou, někdo delší, ale všichni nakonec doma objali své blízké. Suma sumárum se akce povedla a komu se nelíbila, ať radši mlčí.

Hejky