Absolut Rover MOOT

27.8. – 1.9.2007

Bylo nebylo, jednoho dne jsme se nějak doslechli, že se na Slovensku v okolí Banské Štiavnice koná dobrovolnicky-zábavně-motivační akce Absolut Rover MOOT. Zavzpomínali jsme na dobrovolničení v Tatrách a řekli si, že do toho jdem. Tak jsme se ve složení Blecha, Hejky a já potkali 26.8. okolo 22. hodiny na nádraží, abychom po úžasné dvanáctihodinové noční jízdě vlakem s dvojím přestupováním dorazili do Banské Štiavnice.

Z nádraží nás čekala cesta ke Skautskému domu, kde měla být prezence. Přijeli jsme ale brzy, tak jsme si tam prozatím jenom složili batohy a vydali se okukovat krásy městečka Banská Štiavnica ležícího prakticky celého ve svahu. Jelikož jsme byli žízniví z cesty, tak jsme šli po krátké prohlídce otestovat první zdejší pivní vzorek Steiger. Moc nám tedy nechutnal, ale zeleninové saláty jako lehký oběd byly výborné. Okolo druhé odpolední jsme se zaregistrovali a odešli jsme ve skupince na zahajovací hru. Zde nám starosta Štiavnice Kolohnáth :-) vysvětlil, že město terorizují Mongolové a my budeme běhat po městě a hledat stříbro a zlato a žádnej Mongol nás nesmí chytit. Rozdělili jsme se na tři podskupiny, tak i naše výprava se rozdělila do skupin a po překreslení mapy a dalších formalit jsme se vydali hledat drahé kovy... Zpočátku to šlo docela dobře, ale po velkém zdržení na cintoríně začaly části mojí skupinky docházet síly (přecejenom terén byl opravdu náročný :-) a tak to nakonec dopadlo tak, že ze dvou polomrtvých skupinek jsme utvořili jednu superakční, která běhala po městě až do půl sedmé večer. To se nám ale pak vymstilo, protože mezitím co jsme hráli se nám přemístily batohy za kopce do tábořiště v Hodruši a my jsme tam pak museli jít úplně potmě a skoro jsme nevěděli kudy... No ale správný skauti se neztratí a tak jsme šli dlooouho z kopce a pak zase kousek do kopce a pak nás nabrala dodávka, co jela taky na tábořiště :-) Blecha už postavila mezitim stan a Hejky už byl taky dávno na místě, tak jsme dali nějakou véču a já pak nějak zachrápnul zahájení, tak nevim co bylo.

Důležitý je, že Hejky nás přihlásil na první aktivitu Absolut Marker, takže jsme další den odhaluzovali cestu, která v zimě slouží jako běžkařská trať. V zimě je prý v okolí cca metr sněhu, no musí to bejt prostě krása v tom kraji běžkovat... No odpoledne jsme se nikam nehlásili a odpočívali jsme, občas jsme popili nějakou tu Kofolu z místního Absolut OD Tesca a taky jsme potkali naší olomouckou část výpravy Kleesthie (dále v textu Klíště) a Zipa. Večer měl Kolohnáth přednášku o Banské Štiavnici, historii města a okolí. A šlo se spát.

Středeční ráno jsme vstávali asi okolo osmé a když jsme se probrali z kofolové kocoviny, umyli si xichtíky a nasnídali jsme se, mohli jsme vyrazit na aktivitu Absolut Kosič. Cesta byla hustá, vezl nás nějaký vrah v mikrobusím Fiatu a Blecha z toho byla špatná ještě půl dne. Kosič spočíval v tom, že jsme jeli pracovat na kopeček místní kalvárie. Bleška okopávala jednu z asi dvaceti kaplnek a naše chlapská sekce kosila náletové dřeviny, které tam neměly co dělat. Pak byla pauza, dali jsme si pracovní bagetu a my Plzeňáci jsme se šli podívat na vrchol kalvárie, tam byl pěkný rozhled na celou Štiavnici, omrkli jsme chátrající kostel, udělali pár modelingových fotek a seběhli jsme zpátky dolů. Chvíli jsme potom ještě robili... Jo taky jsme se seznámili s Lulu, kterej šéfoval Kosičovi a je z Českých Budějovic a jde studovat na jednu super školu ZČU – FEL do Plzně :-) No pak jsme se přeštěhovali do města, kde jsme měli chvíli volno, tak jsme zašli na jedno, tentokrát se to jmenovalo Corgoň, chutnalo to podobně jako Steiger, tak zase nic moc no... A následovala aktivita Absolut Pečivo, kde jsme si upekli každej svůj vlastní chlebík, taky jsme si mohli ukoulet plsťovou kouli, nebo upléct náramek. Já s Hejkym jsme šli nakoupit jídlo, koupili jsme sýr Blešce a nám kilo vlašáku za kilo a pak nějaký rohlíky... No pak se šlo na Skautskej dům, tam jsme potkali Klíště se Zipem na Absolut Foto. Blecha zničila kliku u dveří (nic vážnýho jenom vypadla, pak jsme jí asi v pěti lidech zase opravili), no a ve sklepě jsme za vůně 200kg bôčiku hráli s Lulu stolní fotbálek, než si pro nás přijely mikrobusíky a odvezly nás na tábořiště... Večer byla véča Bleška měla lahodný bôčik z Absolut Tesca a já s Hejkym vlašáček. Pak následovala přednáška a diskuze s bratrem Jirkou Navrátilem o jeho skautování, jak byl kvůli skautingu v uranových dolech, jak to fungovalo v pracovních táborech, jak se učili nelegálně anglicky a měli slovníčky z cigaretových papírků (nechal i kolovat, fakt hukot), jak založili 1. RS kmen Rovnost a o spoustě dalších úžasných zážitků poutavě se špetkou humoru a nadhledem vyprávěných. Nakonec jsme ještě navštívili čajovnu, kde jsme vyslali pár negativních vln na Jeremyho a šli unavení chrápat.

Čtvrteční ráno jsme měli naplánovanej Absolut Baník - výlet do báně, teda ne jako do vězení, ale do štoly, kterých je v okolí nespočítaně, protože se tam těžilo zlato a stříbro a tak... šli s náma i Olmíkovci, no posledních půl kiláku jsme i jeli mikrobusem, kde nás místo osmi povolených bylo asi 27. U báně jsme vyfasovali helmy a svítilny a hurá dovnitř, štola Všech svätých nás již očekává... Vevnitř jsme procházeli tenkými i tlustými chodbičkami, občas byla velká dutina, která byla pěkně nasvícená, kde dřív byla žíla, která se vytěžila. Celá štola byla sekaná ručně majzlíkem a kladivem, pak se taky později používal střelnej prach. Chudáci horníci se dožívali ale jenom něco málo přes čtyřicítku... Ve štole jsme pořád klesali a klesali, viděli jsme třeba vykutanej komín, který se používal pro odvětrání a další funkce který si nepamatuji, až jsme došli na nejnižší místo 50 metrů pod úrovní vstupu do štoly a asi 150 metrů pod vrcholem kopce... Ale to zdaleka není nejníž kde tam je kopáno, odvodňovací štola pod námi prý byla ještě mnohem níž... Pak jsme zase stoupali, cestou byly občas nějaké hornické nástroje, až jsme byli zpátky u vchodu. Tam jsem drbnul helmou o strop a spáchal na mě atentát asi čtyřkilovej šutr (kecá měl 5 kilo :-D Bleška..:-)... Na mapě jsme se koukli kudy jsme šli a pak jsme se vypravili do staré baňské vesničky v Hodruši. Vylezli jsme na pěknou zvoničku, chvíli se kochali a pak jsme to s Olmíkovcema přes ves vzali zpátky do tábora a u značky stop, kde jsme fotili předtím antivločkovou reklamu, jsme hledali mojí krytku k foťáku, která se pozdějc našla v mikrobusu. K obědu jsme si dali guláš se speciální slevou a Kofolou zdarma od našeho novýho kamaráda Aďo – Gulášmana. Pak jsme dali ještě pár Kofol a ve tři jsme se vrhli na aktivitu Absolut Murár, což byla obnova základů chaty, která stála na tábořišti, ale bohužel byla v padesátých letech vypálená. Tak jsme betonovali a spárovali a čistili šutry, ale pak došel beton, tak jsme okopávali kousek zdi a jelikož další beton nepřijel, tak jsme to pak nějak zapíchli... Večer byl samozřejmě lahodný bôčik, Kofola a přednáška nějakýho týpka a brata Pitta o tom, jak to chodí na Kubě. Třeba je zajímavý, že je tam povinnnej autostop a z těch smutnějších věcí, jak se tam nedodržují základní lidská práva... Jo mimochodem aby se lépe prodával bôčik, složil na něj brat Pitt oslavnou ódu, která zněla nějak takhle: „Bôčik, keď prerastený bôčik zočím, tak som schopný spáchať zločin, som schopný zabiť len preto, aby bol bôčik okamžite môj.“ No po přednášce bylo Absolut Romale divadlo, který si připravili malí skauti romíci, kteří s námi byli na tábořišti a já s Hejkym jsme byli dělat černej výlep plakátů na Písečnýho Červa na mikrobusy, do kuchyněk, na gumový člun, k ceduli do čajovny a tak... Pak nám se spamováním pomohli i Klíště a Zip. V noci jsem seděli s Lulu, Bleškou a Klíštětem na plastových židličkách pod širým nebem a probírali, jak Lulu naboural cestou z kalvárie auto a různý další věci a byla pěkná kosa asi tak skoro nula :-) No našim sousedům ve stanu rozhodně zima nebyla, za celý pobyt jsme je sice mockrát venku ze stanu neviděli, ale zato jejich rozmnožovací aktivita byla neskutečná a večer nepřeslechnutelná... Když jsme si lehli a vedle začala zvuková kulisa, tak jsem dostal monstrózní záchvat smíchu, až jsem skoro nemohl popadnout dech a Blecha se samozřejmě taky nechala strhnout, takže jsme se tam smáli asi deset minut jak blbý :-)

V pátek ráno jsme se rozloučili se Zipem, který odjížděl dřív a vyrazili jsme na poslední pracovní aktivitu a to Absolut Cowboy, kterážto byla na ranči Nádej ve Svätém Antonu nedaleko Štiavnice a měl tam přijet o víkendu Franta Nedvěd na koncert, tak se tam všechno dávalo dohromady. Spravovali jsme lavičky, Hejky sekal křoviňákem a já pak opravoval šindelovou střechu na dětským hradě, kterou jsme potom natírali... Pak jsme se povozili na koníku a dostali k obědu palačinky, který byly výborný, ale bylo jich málo :-). Takže jsme to pak stejně zajedli pracovní bagetou. Po příjezdu na Hodruši jsme dali nějaký ty Kofoly a odpočívali jsme. Hejky měl aktivitu Absolut Bikers, což bylo o tom, že někoho tlačila skupinka lidí na kole po hrozných terénech a já šel omrknout tábořiště co se ještě kde děje... Večer po bôčiku a kofče byla zajímavá přednáška Arne Manna o Romech jak se dostali z Indie Do Evropy a jak žijou a podobně, pak se přesunula technika na louku, kde jsme se koukli na Šamotovo fotky z celýho MOOTu a byly předány absolut ceny za bufet, řidiče, největší makáče, atp... Následně jsme každej dostali svíčku a po úspěšném zapálení všech cca 200 svíček jsme utvořili obrovského hada a pomalu došli ke skautské woo-doo kaplnce, která vznikla v rámci aktivity Absolut India ze slámy hlíny a dřeva. Tam měl Kolohnáth závěrečnou řeč, a jako důkaz společné síly skautů jsme všichni vložili svíčku do kaplnky, která se nádherně rozsvítila. Pak jsme v kruhu zpívali skautskou hymnu, což bylo docela komický, jelikož tam bylo asi 200 slovenských hlasů a čtyřhlasně se jim do toho míchala naše česká verze. Pak následovala absolut párty s muzikantama co vypadali jako klasická dechovka, ale hráli takový hity že jsme koukali jak puci. Tak se tam pařilo, pár nás šlo k infostanu, kde Bleška hrála na kytáru, popíjeli jsme Lulu „Babičky (která je mimochodem ze Zbůchu) rybízovej džus“ (krycí název), zpívali jsme a fotili se s Gulášmenem a tak... :-) Mezitím jsme šli samozřejmě taky ostatním ukázat jak se paří :-D, tak jsme to taky trošku rozjeli, zkonstruovali jsme mašinku a projeli celej zatravněnej parket. Nakonec jsme šli do čajovny, kde jsme se Šamotem blbli s foťákama a pak jsem to nějak zachrápnul a normálně mi tam Bleška a Hejky nechali a šli spát. Probudil jsem se asi v půl šestý a byla tam jenom Klíště, tak jsme vylezli ven a já jsem šel spát...

Ráno jsme začali balit já se po sebepřemlouvání šel osprchovat do sprchy, ze který div nevyskakovaly kusy ledu, dal jsem si poslední kofču rozloučili jsme s Klíštětem, Gulášmenem, Šamotem, Lulu a dalšíma v blízkém okolí a vyrazili na žlutou turistickou směr Štiavnica. No potkali jsme ty značky snad dvě a pak jsme šli podle intuice mimo cestu, která najednou zmizela (jinak se tomu říká zakufrovali jsme), ale pak jsme vylezli kam jsme chtěli a pokračovali po cestě až na Červenou studni, kde začínala naučná stezka Geopark, které jsme si kus prošli. Tak jsme zjistili, že dřív tam bejvala 4000m vysoká sopka, která se pak propadla a tim vznikly Štiavnické vrchy, po kterých jsme se procházeli... Po několika romantických fotkách s vyhlídkou, koníkama, kalvárií a tak jsme sestoupali do Štiavnice, Hejky šel omrknout Nový zámok, a Blecha a já jsme šli po suvenýrech. Pak jsme šli všichni do picérky, kde jsme utratili poslední prachy, já si dal nejpálivější jídlo co jsem kdy jedl - pizzu s názvem Mrcha a zapíjeli jsme to otestovaným a dobrým Zlatým Bažantem. Pak jsme se vydali na lokálku co měla jet do Hronské Dúbravy, čekali jsme a nic. Pak měla jet druhá a zase nic. No tak lidi jako zase odešli, a my volali Kolohnáthovi jestli by se mu nechtělo nás hodit do Dúbravy na rychlík, ale von už byl úplně vyřízenej a měl ještě jet nakoupit pro 120 gymnazistů, tak jsme řekli že to nevadí, že si poradíme. Zůstal tam ještě nějakej děda o holi a nějakej mladej týpek co se jmenoval Marián a byl ve Štiavnici na nějaké myslivecké slavnosti (na tej kde hrál Franta Nedvěd, jak sme kvůli tomu opravovali ty lavičky ? Bleška). Tak nás Marián pozval na pívo, tak holt jsme pili Steigra a kecali jsme asi dvě hodiny, pak jsme poděkovali rozloučili jsme se. On se šel vrátit k myslivcům a my šli zpět na nádraží, kde jsme přespali před zamčenou halou.

Ráno jsme vstali v 5:30 balili jsme a ze zamčený čekárny na nás hulákal ten děda s holí, asi chtěl pustit ven... Tak ho pak výpravčí pustil a v šest jsme odjeli do Dúbravy... Tam jsme čekali na rychlík dvě a půl hodiny, ale co bylo nejhorší, začala se hlásit Mrcha že chce ven, tak jsem šel na nádražní WC, kde nebylo ani prkýnko. Byla to hrůza, pálila no... Bohužel jsem takhle musel jít třikrát a potřetí to byly zvuky, jak když je někdo na záchodě v americkým filmu (chudák pak si stěžoval jak ho to děsně pálí a než jsme dojeli do Plzně bylo po pálení... Bleška)... Když přijel rychlík, hupsli jsme i s mojí pálivou zadnicí dovnitř, zatáhli závěsy v kupé a vyvalovali se až do Bratislavy. Tam naštěstí mělo zpoždění nějaký ECčko do Prahy, tak nás odvezlo do Holešovic, odtamtud jsme metrem dojeli na hlavák a v krásných osm večerních jsme byli v rodné Plzni.

A tak skončilo naše dobrodružství po Slovensku a co se mě týče, tak jsem v Banské Štiavnici rozhodně nebyl naposledy...(aj já nebyla v Banské Štiavnici naposled, a doufám, že některé ty lidi uvidíme, páč Guláškem chce do Plzně na pivko dorazit ? BL.)

Digi, přídavky Bleška